Způsob práce – co můžete očekávat:

Jako psycholog a psychoterapeut využívám své znalosti a zkušenosti tím způsobem, že v dialogu pomáhám klientovi uvědomit si více věcí ohledně svého problému, situace, svých pocitů a potřeb. Dále podporuji v možných krocích ke změnám, ke kterým se sám prostřednictvím naší společné práce odhodlá. Nevystupuji jako ten, kdo ví, co je pro klienta nejlepší, jak by měl žít, nejsem odborníkem na jeho život. Přestože se naše psychologická živnost nazývá Psychologické poradenství, nejedná se o přímé rady v podobě toho, co by měl klient udělat. To ani nejde v rámci individuálního přístupu objektivně říci. Možné řešení problémů a situací se objevují tehdy, když se dostáváme do kontaktu se sebou, se svým prožíváním, pocity a potřebami. Jako psycholog pomáhám klientovi lépe "vidět" a uvědomovat si to, co mu chybí či brání, aby mohl žít více v souladu se sebou, se svými potřebami a možnostmi.

Společná práce je tvořena zaměřením se na to, co klient přináší jako svůj problém a také na to, co se objevuje v situaci mezi námi. To s klientem sdílím, popisuji co vidím, slyším, co sám v danou chvíli prožívám. Pracovní (terapeutický, poradenský) vztah, který postupně budujeme a vytváříme, je jedním z hlavních nástrojů naší práce. Převažující formou práce je dialog, ale někdy  využíváme také některé techniky a experimenty.  Jako psycholog mám odpovědnost za svůj podíl práce, klient má odpovědnost zase za svůj.

Na začátku naší práce (první, druhé sezení) si ujasňujeme podmínky, pravidla (domluva o placení, časové perspektivě a setkávání) a také cíl  naší společné práce – k čemu bychom měli naší společnou prací přispět, s čím pomoci, podle čeho poznáme, že práce byla úspěšná. Někdy si místo cíle jen vyjmenujeme témata, kterými se chce klient zabývat. Často se stává, že klient přichází s nějakou představou o tom, v čem je problém, jaký je on sám, jací jsou ostatní lidé. Postupně ale přichází na to, že je to jinak, než si myslel či představoval. Nejsem zde proto, abych klientovi potvrdil jeho dosavadní pohled, ale abych mu pomohl si svoje představy ověřit a prozkoumat. Potom se může stát, že si klient "odnáší" něco jiného, než co předpokládal, že „dostane“.

Délka společné práce závisí na konkrétních problémech a potížích a také na tom,  kolik času (společných sezení) je klient ochoten do práce vložit. Jinak vypadá práce v rámci krizové intervence nebo psychologického poradenství a jinak zase dlouhodobá psychoterapeutická práce s tématy, které jsou spjaté s historií klienta, s jeho dětstvím a dlouhodobějším vývojem potíží. Rozhodnout se k tomu, pracovat „na sobě", předpokládá ochotu „otevírat se" a také konfrontovat i se skutečnostmi a pocity, které mohou být nepříjemné. To nám však může pomoci obnovit naší psychickou rovnováhu a zlepšit kvalitu života.